Asi bych jezdil jako táta

TEXT KAREL TEJKAL, FOTO MICHAL MÁLEK

Martin Berdych je otcem našeho nejlepšího tenisty Tomáše Berdycha, a přestože jeho syn vydělává tenisem sumy, díky kterým by mohl už jen fandit na turnajích, neopustil své povolání a dodnes jezdí jako strojvůdce Českých drah.

Pro malého Tomáše Berdycha tak bylo samozřejmostí to, o čem sní snad všichni kluci na světě, tedy svézt se s tátou na mašině. Ale jak začal létat po světě a sbírat body na tenisovém žebříčku ATP, cesta vlakem se pro něj stávala stále vzácnější. Až skutečnost, že se České dráhy staly partnerem českého daviscupového družstva, ho přivedla zpět do vlaku. A hned do Pendolina, kterým cestoval na únorový zápas proti Spojeným státům americkým do Ostravy. To jel z Olomouce s celým reprezentačním týmem, ale na konci roku 2006 se na stejné trase svezl s generálním ředitelem Českých drah Josefem Bazalou, prezidentem Českého tenisového svazu Ivem Kaderkou a tatínkem Martinem. A s ním se dostal i do pilotní kabiny Pendolina a na několik minut tak symbolicky převzal rodinnou strojvůdcovskou tradici.

„Na tenis a lyžování jsme ho dali jako malého kluka proto, aby se nefl ákal. Když se ukázalo, že je talentovaný, vybral si tenis, protože hor pro každodenní sjezdařský trénink u nás mnoho není,“ vzpomíná dnes s úsměvem Martin Berdych na okamžiky, které rozhodovaly o tom, že Tomáš bude řídit lokomotivy jen naoko jako čestný pasažér.

„Překvapilo mě a zároveň i potěšilo, že po mně České dráhy pojmenovaly jednu ze souprav Pendolina. Už se těším, až mě táta poprvé někde potká v protisměru,“ usmíval se Tomáš poté, co v Ostravě pokřtil „svou“ soupravu. Uvozovky jsou namístě, protože o události informoval tisk včetně metaforických titulků, že Berdych má své Pendolino. A pak se po Prostějově, kde dnes Tomáš žije a trénuje, začalo špitat, že už ti tenisté nevědí, co by si ještě koupili...

„Mít vlastní Pendolino je pochopitelně nesmysl, ale musím uznat, že jsem byl z úrovně cestování velmi mile překvapen. Za rok toho nacestuju strašně moc, nejvíc pochopitelně letedlem, a tak mohu srovnávat a hodnotit, i když v Pendolinu jsem se cítil úplně jako v letadle, dokonce ani turbulence mi nechyběly,“ vzpomíná na své daviscupové cesty Tomáš.

A co by dělal, kdyby se býval neprosadil mezi nejlepší tenisty světa? „Asi bych jezdil na lokomotivě jako táta. Je to krásné povolání, o kterém sní snad každý nápaditější kluk, který nechce být popelářem,“ směje se Tomáš. A tak, až budete nastupovat či vystupovat z Pendolina, pozorně se podívejte, zda zrovna nejedete v „Tomášově“ soupravě. A budete-li uvnitř, všímejte si spolucestujících, únorová cesta na Davis Cup do Ostravy prý rozhodně nebyla pro Martina a Tomáše Berdychovi tou poslední.

Nahoru