Vlaky ve filmu

TEXT PAVEL TAUSSIG, FOTO ARCHIV AUTORA

Mnoho filmů dramatických i komediálních se natáčelo ve vlacích a na nádražích. Některé české snímky stojí za připomenutí.

Také praotec české kinematografie, Jan Kříženecký, filmoval na branickém nádraží v Praze. Proud vzduchu od projíždějící lokomotivy ho porazil i s kamerou. Kříženeckého následníci rádi obsazují do svých filmů elegantní a půvabné hvězdy – vlaky.

Máme zelenou

Půvabná výpravčí v podání Hany Maciuchové z televizního seriálu Dynastie Nováků dává zelenou, můžeme vyjet.

Dívka Píšťalka

Vlakem se svezl i čerstvě promovaný MUDr. Šafránek (Pavel Kříž), hrdina již třetího pokračování filmové série o věčně mladých poetech, které jeho tvůrci, autor Ladislav Pecháček a režisér Dušan Klein, nazvali Jak básníkům chutná život (1987). Ani tentokrát se neubrání sympatický Štěpán milostnému vzplanutí ke krásné dívce, která se stane na chvíli jeho spolucestující. Nástupkyně Štěpánových dřívějších lásek se jmenuje Alena (Eva Vejmělková), ale on jí říká Píšťalka.

Dojel si pro Oskara

Slavné Ostře sledované vlaky (1966) natočil Jiří Menzel podle novely Bohumila Hrabala. A získal za něj Oskara. Stanici pro natáčení našli tvůrci v Loděnici u Berouna. Dlouho však trvalo, než mladý režisér objevil představitele hlavního hrdiny Miloše Hrmy. „Jeden čas jsem dokonce uvažoval, a taky to zkoušel, že bych si tu roli zahrál sám. Naštěstí jsem měl dost rozumu, abych uznal, že jsem na tu roli už příliš starý.“

Pak někdo upozornil režiséra na zpěváka Václava Neckáře. „Když jsem poprvé viděl jeho soucit vzbuzující tvář, měl jsem chuť mu dát pětikorunu. Pořád ji má u mě.“ Najít dívku pro roli průvodčí Mášenky nebyl problém. Menzel obsadil svou tehdejší lásku Jitku Bendovou.

Pohádková mašinka

Ve filmu s poetickým názvem Vlak do stanice Nebe (1972) vyprávějí scenárista Ota Hofman a režisér Karel Kachyňa příběh osmileté dívky Dáši (Zdena Smrčková), kterou odvezla maminka (Jana Gýrová) na poslední válečné dny z bombardované Prahy do poklidné beskydské samoty. Lesní hornatou krajinou projíždí vláček, který sváží pokácené stromy a zároveň vozí děti dolů do školy. Tvůrci natáčeli v údolí Černého Váhu, kde tehdy ještě pohádková mašinka s malými vagonky opravdu jezdila. A kdo ví, zda tam nejezdí stále?

Úžasný vynález z konce devatenáctého století – kinematograf přijel za diváky vlakem. Vůbec první snímek, který vynálezci bratři Auguste a Louis Lumiérové veřejně promítli 28. prosince 1885 v Paříži, se jmenoval Příjezd vlaku do stanice La Ciotat.

Dva strojvůdci

Z okénka motorového vlaku, který si zahrál ve fi lmu Kalamita (1981), vyhlížejí dva „mašinfírové“: Václav Helšus a Bolek Polívka. Populární herec se svěřil: „Věra Chytilová byla první, která mi nabídla skutečnou filmovou roli. Když jsem si přečetl scénář, řekl jsem jí, že v tom hrát nebudu. ‚To je cizí předloha, kterou spolu ještě domyslíme,‘ řekla mi tehdy. ‚Budeš moct improvizovat.‘ Tykala mi, protože já byl ještě kluk. Ale ona už byla zralá žena, proto jsem jí vykal. A vykám stále.“

Fotbaloví fandové

Ve filmu Proč? (1987) rekonstruovali autor Radek John spolu s režisérem Karlem Smyczkem skutečný případ, kdy skupina mladých fotbalových fanoušků zdemolovala vlakovou soupravu a ohrožovala životy průvodčí i cestujících. Hudbu složil Michal Pavlíček, i proto přišly do kin téměř dva miliony mladých diváků. Režisér vzpomíná: „Scény z vlaku jsme točili na uzavřeném okruhu i na normální trati za běžného provozu. Na nádraží v Banské Bystrici jsme natáčeli, jak policajti vytahují fanoušky z vlaku a nakládají je do aut. I při rekonstrukci je házeli tak opravdově, že kluci prosili, abychom scénu neopakovali.“

Přesvědčivá parodie

V den svých jedenadvacátých narozenin se krásná Elén (Hana Vítová) dozví, že je nemanželským dítětem. Toho dne je její otčím Jan Dubský (Otomar Korbelář) chycen při lesním pychu. Aby nebyl potrestán, chce provdat Elén za majitele panství (také Otomar Korbelář). Elén však odmítne a uteče z domova. Ve vlaku okouzlí milionáře Reného Skalského (Oldřich Nový). Parodie nazvaná Pytlákova schovanka (1949) byla natočena tak přesvědčivě, že diváci, kteří slzeli nad osudem nešťastné Elén, okřikovali smějící se část publika.

Nahoru