Architektura svobody

TEXT PETR VOLF, FOTO ARCHIV

Martin Rajniš patří mezi špičku českých architektů posledních tří desetiletí. Má za sebou desítky realizací a projektů.

Je to každým coulem originální osobnost, živelný, rychle myslící a přesvědčivě se vyjadřující člověk. Na nic si nehraje a nemá ve zvyku něco předstírat, tvářit se důležitě. Těžko se dá věřit, že už mu bylo dvaašedesát let. Působímladě, jaksi neokorale a vitálně; jde o jev, který lze často sledovat u lidí, kteří dělají většinu svého života jenom to, co mají opravdu rádi, a to, čím se živí, nepokládají za práci, ale za zábavu.

Nesplňuje obecně vžitou představu o tom, jak by měl takový uznávaný architekt (a navíc vysokoškolský profesor) vypadat: nenosí saka ani naškrobené košile, motýlky ani kravaty. Málokdy jej potkáte v něčem jiném než černém tričku a černých džínách. Takové oblečení považuje za praktické, neboť Martin Rajniš je praktický člověk. I jeho automobil je takový – terénní vozidlo, které může pomoci při stavbě. Je zvyklý spoléhat se na sebe. Pěstuje koníček, kde se mu tahle vlastnost hodí: jachting. Když vyrazí s plachetnicí na širé moře a vítr trhá plachty, musí být připraven pomoci si sám.

Dělá architekturu věcnou, přehlednou a pravdivou – to znamená bez zbytečných ozdob a kudrlinek. Celkem pochopitelně nesnáší, když se cítí jakkoliv omezován ze strany úřadů. Nechce se s tím však smířit, a proto kupříkladu loni postavil u své chalupy v Jizerských horách už slavnou dřevěnou věž. Martin Rajniš usuzuje takto: „Myslím, že je pobuřující pro lidskou bytost, když rozum vymění za předpisy. Prostě životní postoj, že někdo dokonale dodržuje předpisy, mi přijde hrozný a neadekvátní divoké, svobodné lidské bytosti.“

Ostatně není se čemu divit, vždyť se považuje za pravicového anarchistu a liberála. Rád chodí na demonstrace a 17. listopadu 1989 mu policisté na Národní třídě (kousek od obchodního domu Máj, který projektoval) přerazili nos, což hezky zvěčnil fotograf Pavel Štecha, jeho přítel a budoucí klient. Martin Rajniš studoval na fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze v letech 1962 až 1969. Mnohem více než tato studia mu ale dala praxe v proslulém libereckém ateliéru SIAL, kam nastoupil po škole a který vedl legendární architekt Karel Hubáček, autor televizního vysílače a hotelu na Ještědu. Hubáček byl příkladem architekta, který i v omezených podmínkách totality dokázal prosadit kvalitní architekturu, aniž by si s totalitním režimem jakkoliv zadal. Mladší kolegy svými postoji vychovával. Rajniš jej pokládá za víc než šéfa či učitele: „Je to guru,“ říká o něm. Určitě jde v Hubáčkových stopách. Letos má být na Sněžce otevřena Nová poštovna, kterou navrhoval s Patrikem Hoffmanem. Prosadit projekt dřevěného domu „s rovnou střechou“ na nejvyšší české hoře bylo sice velmi spletité a zdlouhavé, ale nakonec zvítězila kvalita a zdravý rozum. 

Tři důležité stavby

• Obchodní dům Máj (nyní Tesco), 1972 až 1975 - Zřejmě nejznámější český obchodní dům se nachází na Národní třídě v Praze. Architekt Martin Rajniš ho navrhoval, když mu nebylo ještě třicet let, spolu se svými kolegy z libereckého ateliéru SIAL, Johnem Eislerem a Miroslavem Masákem. Byl postaven v období 1972 až 1975 ve stylu hi-tech. Máj jako jedna z mála zdejších architektonických kreací předběhl svou dobu a v roce 2006 byl prohlášen nemovitou kulturní památkou – jako dosud nejmladší stavba v České republice.
• Obytný ateliér v Černošicích, 2002 - Obytný ateliér vymyslel pro fotografa Pavla Štechu a jeho manželku Alici (Štecha ho sám nazýval „vejminkem“). Pro směřování Martina Rajniše v jednadvacátém století jde o klíčovou stavbu, protože v ní u nás ojedinělým způsobem uplatnil dřevo. Inspiroval se formou odvozenou z dřevěných amerických stavebních systémů, ale na rozdíl od Ameriky jsou tyto dřevěné konstrukce viditelné. Příklad jednoduchosti, účelnosti a vstřícnosti vůči uživatelům.
• Věž Scholzberg, 2006 - Na svém pozemku v Jizerských horách postavil se svými studenty a kamarády během minulého roku tuto věž, která odráží nejen stále se prohlubující zájem o dřevěné stavební systémy, ale také jeho postoje. Protože architekt Rajniš je svobodomyslný a nemíní se nechat rozptylovat úřady víc, než je nutné, pojal tuto realizaci jako „sklad dřeva na výšku s kontrolním schodištěm“.

Nahoru