Japonský zázrak Shinkanzen

TEXT JIŘÍ SAXA (S VYUŽITÍM WIKIPEDIA), FOTO PROFIMEDIA

Síť vysokorychlostních železnic na území Japonska se nazývá Šinkanzen. V současnosti osm tratí propojuje většinu významných velkoměst na ostrovech Honšú a Kjúšú. Vlaky tady dosahují rychlosti až 300 km / h.

Po skončení 2. světové války japonské úzkorozchodné tratě svou kapacitou nedostačovaly narůstajícímu počtu cestujících. Proto se v zemi vycházejícího slunce – jako vůbec první na světě – začala budovat železniční síť určená výlučně pro rychlou osobní přepravu. V doslovném překladu znamená název Šinkanzen novou páteřní trať, ale vžil se i jako pojmenování pro vlaky, které po nich jezdí – a to i v samotném Japonsku.

Původní plány ze 40. let počítaly s přestavbou státem vlastněných tratí na normální rozchod kolejí, ale kvůli fi nanční náročnosti k tomu nedošlo. V 50. letech však vznikl projekt na vybudování separátní vysokorychlostní trati, která by spojovala dvě největší japonská města – Tokio a Ósaku. Byla otevřena 1. října 1964 (krátce před letní olympiádou v Tokiu) pod názvem Tókaidó–Šinkanzen. Setkala se s okamžitým úspěchem – již tři roky po zahájení provozu na ní bylo přepraveno 100 milionů cestujících.

Stavba pokračovala rozšiřováním tratě Tókaidó dále na západ a v roce 1975 dosáhla (nyní pod názvem Sanjó–Šinkanzen) své současné konečné ve městě Fukuoka na ostrově Kjúšú. Následovaly dvě trasy z Tokia severním směrem – do Niigaty a do Morioky, dokončené v roce 1982. Zpočátku vlaky na těchto dvou tratích odjížděly z tokijského severního předměstí Ómija, z hlavního nádraží v Tokiu jezdí až od roku 1991.

Dále přibyly přestavby dvou existujících tratí do měst Jamagata (1992) a Akita (1997). Při příležitosti zimní olympiády v Naganu (1997) vznikla odbočka z Takasaki do Nagana.

Dvě tratě s normálním rozchodem

Provoz na těchto dvou tratích s normálním rozchodem zajišťují stejné typy vlaků jako na osmi hlavních liniích.

• Hakata – Minami – původně manipulační trať z terminálu Hakata ve Fukuoce do hlavního depa v řídce osídlené oblasti poblíže města Kasuga. To se rychle rozrostlo – bylo nutno vyřešit jeho dopravní obslužnost. Na již existující trati byla
  postavena stanice Hakata-minami. Jezdí tady starší typy vlaků. Trať bude napojena na Kjúšú – Šinkanzen.
• Gala – Juzawa – odbočka z Džóecu–Šinkanzenu, která zajišťuje dopravu do lyžařského střediska

V roce 2002 byla trasa na severu prodloužena do města Hačinohe. Zatím nejnovější tratí je jižní úsek na trase Kjúšú–Šinkanzen, který byl otevřen v roce 2004. Provoz na síti Šinkanzen zajišťují vysokorychlostní elektrické článkové jednotky. Celkem se objevilo 14 typů souprav pro cestující, další čtyři slouží k monitorování stavu kolejí. Na několika dalších prototypech se uskutečnily vývojové testy.

Většina souprav má délku vozu přibližně 25 metrů. Soupravy běžně tvoří šestnáct vozů (Tókaidó a Sanjó). Taková souprava má pak délku téměř 400 metrů. Na jiných tratích jsou soupravy řazeny do šesti, sedmi nebo osmivozových formací. Také můžete vidět dvě (nejvýše osmivozové) jednotky spojené. Hmotnost jednotlivých prázdných vozů se podle typu pohybuje mezi 40 a 55 tunami. Zajímavostí je, že žádný v současnosti používaný typ vlaku nemá naklápěcí vozové skříně – naklonění vlaku v zatáčkách je zajištěno sklonem trati. Vlak s naklápěcími vozovými skříněmi je zatím ve vývoji.

První jednotkou na trati Tókaidó (a historicky prvním vysokorychlostním vlakem na světě) byly soupravy řady O. Šlo o 16 vozové jednotky. Jejich nejvyšší rychlost činila 210 km / h. Poslední vlaky z této řady dosluhují na nejpomalejších spojích na linii Sanjó–Šinkanzenu a na trase Hakata–Minami.

Na nejvytíženější trati Tókaidó–Šinkanzen současnosti nosným typem až futurologicky působící elektrická jednotka řady 700. Kvůli bezpečnosti a rychlosti provozu mají tratě výhradně mimoúrovňová křížení s ostatními druhy dopravy i s ostatními železnicemi – velké části vedou po mostech a v tunelech. Inženýři se je snaží projektovat převážně přímo a s co možná největšími poloměry výškových i směrových oblouků. Tato opatření dovolují dosahovat vysokých provozních rychlostí –
standardem na většině tratí je 240 km / h. Ročně přepraví vlaky Šinkanzen zhruba 250 milionů cestujících.

Vybrané typy vlakových spojů

• Nozomi – nejrychlejší spojení mezi Tokiem a Ósakou, zastavuje pouze v Nagoji a v Kjótu, název znamená naděje.
• Kodama – soupravy jezdí zvlášť z Tokia do Ósaky a z Ósaky do Hakaty, zpravidla na sebe nenavazují, stavějí ve všech stanicích na trati, název znamená ozvěna.
• Tanigawa – zastávkový vlak vedený pouze mezi Takasaki a Tokiem.
• Jamabiko a MAX - Jamabiko – expres mezi Tokiem a městem Sendai, dále zastávkový do Morioky.
• Komači – mezi Tokiem a Moriokou spojen se soupravou vlaku Jamaniko, dále jede jako zastávkový do Akity.
• Asama – mezi Tokiem a Takasaki veden jako expres, dále pak do Nagana jako zastávkový, pojmenován podle sopky poblíž Nagana.
• Cubame – zastávkový vlak v celé délce trati Kjúšú–Šinkazen, název znamená vlaštovka, která je symbolem tohoto vlaku.

Osm hlavních linií

• Tókaidó Šinkanzen (1964, Tokio–Ósaka, 515 km). Spojuje dvě největší japonské aglomerace. Název znamená východní mořská cesta. Významná města: Tokio, Nagoja, Kjóto, Ósaka.
• Sanjó Šinkanzen (1975, Ósaka–Fukuoka, 554 km). Nejrychlejší trať z celé sítě – provozní rychlost až 300 km / h. Významná města: Ósaka, Kóbe, Hirošima, Fukuoka.
• Tóhoku Šinkanzen (1982, Tokio–Hačinohe, 632 km). Nejprve odjížděly vlaky z tokijského předměstí Ómija, později byla trasa dovedena na tokijské hlavní nádraží. Název znamená severovýchodní nová páteřní trať. Významná města: Tokio, Sendai, Morioka.
• Džóecu Šinkanzen (1982, Tokio–Niigata, 334 km). Počátky provozu stejné jako na trati Tóhoku–Šinkanzen. Významná města: Tokio, Takasaki, Niigata.
• Jamagata Šinkanzen (1992, Fukušima–Šindžó, 148 km). Trasa vznikla přestavbou původní úzkorozchodné tratě, proto je klasifi kována jako mini–Šinkanzen. Povolená rychlost je pouze 130 km / h. Významná města: Fukušima, Jomagata, Šindžó.
• Akita Šinkanzen (1997, Morioka–Nagano, 117 km). Také tady jde o mini–Šinkanzen. Významná města: Morioka, Akita.
• Nagano Šinkanzen (1997, Takasaki–Nagano, 117 km). Též nazýván Hokuriku–Šinkanzen podle názvu regionu. Významná města: Takasaki, Nagano.
• Kjúšú Šinkanzen (2004, Jacuširo–Kagošima, 127 km). Jde o jižní úsek rozestavěné severojižní páteřní tratě na ostrově Kjúšú. Dokončení celé trasy je plánováno na rok 2010. Významná města: Kagošima.

Nahoru