Oko do 21. století

TEXT PETR VOLF / FOTO ARCHIV

Jan Kaplický, jemuž bylo 18. dubna sedmdesát let, se stal díky vítězství v mezinárodní soutěži na novou budovu
Národní knihovny nejznámějším českým architektem.

Tento umělec má sice už více než třicet let britské občanství, ale ke svým kořenům se hlásí. To, že jej lidé v Česku začali vnímat až se značným zpožděním, zatímco v Anglii i ve světě už měl vydobytou svou pozici, není nic neobvyklého: architektuře se u nás nedostává přílišného zájmu médií a jen výjimečně se nějaký autor architekt dostane na první stránky novin a časopisů. Vlastně poprvé se tak přihodilo právě až letos v březnu po soutěžním triumfu Jana Kaplického a jeho londýnského studia Future Systems, když jeho neobyčejný projekt – někomu připomínající oko, jinému chobotnici a dalšímu třeba vlnu – vyvolal vzrušenou diskusi probíhající ve všech vrstvách společnosti.

Impozantní návrat

Jan Kaplický se projektem nové Národní knihovny vrací jako architekt do země, z níž pochází. Ale ještě dříve, než bude postavena, budou v Česku zřejmě realizovány jeho dva rodinné domy: jeden navrhl pro klienta v Praze a druhý vznikne nedaleko Brna. Mimochodem, na podzim roku 2007 se podle jeho projektu začne stavět v italské Modeně muzeum automobilky Maserati.

Architekt Kaplický vyrostl v Praze, v zahradní čtvrti Ořechovka, kde si jeho otec Josef Kaplický, sochař, malíř a architekt v jedné osobě, postavil před druhou světovou válkou dům. Formovalo jej tedy výsostně umělecké prostředí: kultura meziválečné avantgardy, kubismus i funkcionalismus, ale také moderní české automobily, tramvaje nebo vojenská technika, lodě a letadla. V letech 1956 až 1962 vystudoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové architekturu. V roce 1968 emigroval do Velké Británie, usadil se v Londýně, kde žije dodnes. Od začátku spolupracoval s předními architekty: s Richardem Rogersem a Renzo Pianem (byl v jejich týmu, který v roce 1971 vyhrál v soutěži na pařížské Centre Pompidou) nebo s Normanem Fosterem. V roce 1979 založil spolu s Davidem Nixonem vlastní studio, které pojmenovali Future Systems – systémy budoucnosti. Nebyl to nijak namyšlený název, protože jeho architektura byla označována vždycky jako futuristická nebo vizionářská. Vyznačuje se absencí pravých úhlů, bez nichž si většina lidí nedovede domy vůbec představit, a místo nich přináší organické tvary připomínající rostliny nebo jednoduché organismy.

Dům ve Walesu 1994

Lord’s Media Center 1999

Neapolské metro 2003

Maserati Museum 2004

Inspirace: ženy

Jan Kaplický o své inspiraci: „Lidi pořád nechápou, že architekt se může zabývat ženami, ale ženami v jiném smyslu, ve vyšším než je sexualita, možná je to erotismus. V tom vidím rozdíl. Musíte mít nějaký impuls, podporu, ale i praktickou pomoc. Bez této múzy by to možná vypadalo jinak, nebo by to vůbec nevzniklo.“

V osmdesátých letech navrhoval Jan Kaplický různá zařízení pro americkou kosmickou kancelář NASA, na jejich sklonku (1989) získal druhou cenu v soutěži na pařížskou Národní knihovnu. V následující dekádě se jeho vize už realizují: rodinný dům ve Walesu (1994), tribuna pro novináře londýnského kriketového klubu Lord´s vyrobená z hliníkové poloskořepinové konstrukce (1999), za níž mu byla udělena prestižní Stirlingova cena. Do třetího tisíciletí vstupuje obchodním domem Selfridges (2003) v Birminghamu, jenž potvrzuje architektův ojedinělý cit pro odvážné tvarové kreace – lidé si stavbu kvůli povrchovému členění „fasády“ přejmenovali na „úl“.

Nová budova Národní knihovny v Praze by měla být otevřena na západním konci letenské pláně v září roku 2011. Jan Kaplický se tak vrací do Prahy: půjde o jeho vůbec první výraznou architektonickou realizaci v české metropoli! „Kruh se uzavřel. Je to asi nejdůležitější okamžik mého života,“ řekl bezprostředně po vyhlášení výsledků. Soutěže se zúčastnilo 355 týmů z celého světa a nejlepší projekt vybírala mezinárodní porota, v níž rozhodovala také Zaha Hadid, nejslavnější světová architektka současnosti. V porotě zasedalo osm porotců a projekt Future Systems získal podle nich prvenství jednohlasně.

Národní knihovna v Praze – řazení pater knihovny

Knížky budou vyhledávány robotickým systémem, takže je zájemci dostanou do rukou během pěti minut! Budova v barvě šampaňského se bude vznášet nad okolní zelení a měla by umožňovat nádhernou vyhlídku po městě, které architekt Kaplický miluje: „Knihovny můžou být prostory, v nichž lidé sice čtou, ale jinak moc živé nejsou, a já jsem se snažil, aby tahle měla vztah k městu, aby byla do jisté míry otevřená. Vidět Prahu z knihovny v nevídaném panoramatu je podle mě důležité. Koukat se na Staroměstskou radnici a Hradčany mezi četbou nejnovějšího románu… to je přece povznášející. Knížky nás můžou povznášet a knihovna to snad ještě umocní.“ Bude to první česká stavba, která si zaslouží přívlastek „architektura jednadvacátého století“.

Národní knihovna v Praze – vizualizace exteriéru 2007

Národní knihovna v Praze – vizualizace jednoho podlaží 2007

Nahoru