Jana Doleželová

TEXT JIŘÍ SYROVÁTKA, FOTO MILADA ČISTÍNOVÁ

Jana Doleželová, Miss 2004, působí bezprostředně a kultivovaně. I když chodí ve sportovním oblečení, tak miluje společenské šaty.

Cestujete ráda?

Během studií na farmacii bylo mým největším koníčkem právě cestování. Po promoci jsem se začala věnovat modelingu, protože mi umožňuje spojit práci s cestováním. Díky tomu jsem navštívila opakovaně všechny kontinenty, tedy kromě Antarktidy (smích). Nejvíce se mi líbil Nový Zéland.

Jana DoleželováOblíbené jídlo: candát na grilu
Oblíbená barva: modrá
Oblíbená hudba: The Police, Leonard Cohen, Garry White
Oblíbený film: Musíme si pomáhat
Oblíbená kniha: Stařec a moře
Oblíbený návrhář: Marie Copps, Soňa Hlaváčková
Vysněná věc: lékárna
Vlastnosti lidí, které mi imponují: čestnost, píle, profesionalita ve svém oboru, všeobecný přehled
Životní krédo: Co nechceš aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.

Proč zrovna ten?

Jsou to dva ostrovy plné zeleně s minimem lidí. Fascinovaly mě malinké kopečky, na nichž se pasou ovce, a pozůstatky maurské kultury. Austrálie, která je poblíž, na mě také zapůsobila, především svými pohodovými a příjemnými lidmi. V poslední době mě zaujala Jihoafrická republika, kde jsem fotila kalendář na rok 2007 pro fi rmu KPM CONSULT, a. s., která se zabývá modernizací dopravní infrastruktury.

Cesty po světě ale nejsou jenom idylické…

Cestování přináší spoustu rizik. Například ve Španělsku jsem se najednou ocitla bez peněz, bez kreditních karet, bez dokladů, bez telefonu, bez počítače…

Jak se to stalo?

Byl to již poslední den mého pobytu. Jela jsem autem do Malagy na letiště. Zastavila jsem na pobřeží Costa del Sol, protože jsem si chtěla udělat fotku zajímavé scenérie. Vzdálila jsem se asi 50 metrů od auta, ale viděla jsem na něj, nikde nebyla ani noha… Když jsem se po dvou minutách vrátila, bylo rozbité okno a všechny důležité věci pryč. Půjčila jsem si telefon a volala na naši ambasádu, kde mi naštěstí pomohli.

To jsou mi věci…

Zajímavá byla také soutěž Miss Gruzie, kde jsem byla v porotě. Mají 25 soutěžících, dívky jsou si podobné - jsou tmavé – mají malinko větší nosy… Soutěž probíhá jako u nás, s výjimkou absence volné disciplíny. Tato země je velice příjemná. Lidé jsou zde neuvěřitelně pohostinní a přátelští.

V Čechách se pohostinnost až tak nenosí.

Dá se říci, že ve světě hledáte nebo se inspirujete věcmi, které u nás až tak nejsou? Cestování mi rozšiřuje obzory právě poznáváním jiných kultur, architektur, odlišné přírody a tradičních kuchyní.

A jaké kuchyně vás oslovily?

Například gruzínská, japonská, italská, ale i francouzská. Jsem ráda, že mám možnost ochutnávat národní speciality - přiznám se vám, že mi česká kuchyně příliš k srdci nepřirostla… (smích).

Je moc těžká?

Ano, preferuji lehčí, jižní pokrmy…

A co muži na cestách? Asi se od místních exemplářů trochu liší – temperamentem, přístupem k ženám…

Stále mám raději české muže. Například většina Italů se zajímá jen o auta a o ženy…

A co zajímá české muže?

U nás je velké procento šikovných mužů, kteří jsou cílevědomí a pracovití. To u jižních národů nevidím. Kdyby tady nebyl tak dlouho totalitní režim, nebyli bychom pozadu. Ale my je doženeme…

V čem je potenciál našeho prostoru?

Češi si umějí v různých situacích poradit. V některých zemích si nevědí rady s maličkostmi. Viděla jsem například v agentuře bookera, který měl za úkol upravit a rozesílat fotky. Nakonec jsem mu musela radit - nezvládal práci ve Photoshopu. V jiné zemi jsem se zas setkala s asistentkou, která neuměla vepsat mailovou adresu do mailu. Musela jsem jí nejprve napsat mailem dopis, aby mohla kliknout na: odpovědět. U nás by se asi na takovém místě dlouho neudrželi.

Jaké důvody vedou dívky ke vstupu do bájného světa modelingu?

Motivace je různá. Dokud mě v mých 20 letech neobjevil scout na ulici, žila jsem v domnění, že modelky jsou krásné ženy - dokonalé a bez chyb. Předpokládala jsem, že bych v agentuře byla pro smích…

Mou motivací byla snaha odbourat trému. Deset let jsem hrála na klavír, a kdybyste mě o půlnoci probudili, zahrála bych bez chyby. Ale před lidmi se mi to nedařilo. Před finále Miss ČR jsem si říkala, zvládnu-li přímý přenos, tak už mě jen tak něco nerozhodí.

A byly to nervy?

Byly. Ale splnily svůj účel. Dnes mi vystupování na veřejnosti nedělá problém a věřím, že mi tyto zkušenosti přijdou vhod i v pozdější profesi.

A co ostatní dívky, proč jsou v modelingu? Chtějí si dokázat, jak jsou krásné?

Některé jsou exhibicionistky, jiné touží cestovat nebo vydělávat peníze. Samozřejmě je výhodnější pracovat v zahraničí. U nás máme na velmi malý modelingový trh velké množství hezkých dívek.

Jak se vám daří uplatňovat se v zahraničí?

Na začátku jsem byla tři měsíce v Itálii, nyní už preferuji létání pouze na konkrétní práce. Minulý rok jsem byla např. v JAR, v Dubai, v Miami, v Kuala Lumpur, v Miláně a v Paříži.

Módní návrhářka Marie Copps svou kolekci večerních šatů pro sezonu podzim–zima 2007 nazvala Beautiful. Modely vyzařují ženskost a eleganci. Jsou určeny pro náročnou a cílevědomou ženu. Tváří značky se stala Jana Doleželová. Více na: www.mariecopps.com.

Jezdíte také vlakem?

Čtyři roky jsem denně dojížděla na Střední zdravotnickou školu, Uničov - Olomouc. Záhy pět let na farmaceutickou fakultu v Hradci Králové jednou za 14 dnů. V současnosti jej využívám většinou v zahraničí při cestách z centra na letiště – třeba v Miláně. Nedávno jsem absolvovala také trasu Mnichov - Norimberk.

Jaká místa vás při cestování přitahují?

Líbí se mi historická městečka ve Středomoří, jako například Benátky. A nebo naopak čistá příroda, právě díky ní mě nadchlo Norsko. Láká mě navštívit Řím a Atény.

Amerika vás nepřitahuje?

V Americe jsem byla třikrát. New York je na můj vkus příliš přelidněný. Miami bylo příjemnější, ale přeci jen mě více oslovují místa, ze kterých sálá historie. Podobně nemusím Dubai - je příliš umělá - jen poušť a mrakodrapy.

Podělíte se s námi ještě o nějaký zajímavý zážitek?

V Miami jsem fotila na začátku září kalendář s fotografem Jakubem Ludvíkem. Zaslechli jsme ve zprávách, že se blíží hurikán Ernesto. Hurikán je nevyzpytatelný - nikdy nevíte, kudy vlastně půjde. Trasa se mění, stejně i jeho intenzita. Rozhodli jsme se proto vzdálit se více na sever do města Naples a čekali jsme, co se bude dít, až dosáhne na fl oridskou pevninu. Na doporučení místních jsme nakoupili zásoby potravin. Byly plné benzinky - lidé tankovali a opouštěli Floridu. Další ráno však bylo jen jako po bouři - hurikán Ernesto se v průběhu noci rozptýlil do tropické bouře…

Co vás ještě na cestách překvapilo?

V Číně jsem stála na letišti a četla si časopis. Vždycky jsem měla představu, že Číňané jsou velmi zdvořilí. Jaké bylo mé procitnutí, když mi místní Číňanka časopis beze slova vzala a odnášela (smích)…

Potkala jste nějaké známé osobnosti?

Když jsem byla v roce 2004 na Miss World v Číně, dostala jsem se do finálové TOP 15. Tam mě oslovil majitel miamské agentury Elite. Dostala jsem tehdy nabídku pro tuto agenturu pracovat. Jela jsem na měsíc do Spojených států, kde mě tento pán na jedné tiskové konferenci seznámil s Clintonem. Bylo to příjemné, ale velmi formální.

Jak se rozvíjí vaše fi lmová kariéra?

Točila jsem ve Špindlerově Mlýně snímek z cyklu 3+1 s Miroslavem Donutilem, pak dvě televizní reklamy a nyní mám malou roli ve filmu Bestiář. Hraji kamarádku hlavního hrdiny, kterého ztvárňuje Karel Roden. Principem této role je trochu „ležet v žaludku“ jeho filmové přítelkyni. Rýsují se mi dvě další role, ale nechci ještě nic zakřiknout (úsměv)…

A jakou roli v životě do budoucna očekáváte?

Je zajímavé, že o čem jsem snila, to se mi povedlo. Naopak, racionálně jsem se domnívala, že po farmacii budu pracovat v lékárně. To jsem nakonec odložila. Proto jsem se do budoucna rozhodla méně racionálně plánovat a více se řídit svou intuicí.

Štěstí se musí pomoct?

Musí. Pokud má člověk nějaký sen, tak musí pracovat na tom, aby si jej zrealizoval.

Co vaše vysněná role v životě za takových 10 – 15 let. Jak to vidíte?

Ráda bych v té době měla dvě děti a práci v mé farmaceutické profesi.

Nahoru